Hon na čarodějnice v Česku: Na hranicích skončily desítky nevinných lidí

Čarodějnické procesy na Šumpersku započaly v roce 1678, kdy z kostela v Sobotíně odnesla žebračka Marina Schuchová posvěcenou hostii, kterou chtěla údajně podat nemocné krávě. To tehdy bylo vnímáno jako čarodějnictví. V nedalekém Slezsku se to tenkrát domnělými čarodějnicemi jen hemžilo, a tak vyvstalo podezření, že se objevily také na Šumpersku. Proto byl z Olomouce povolán na panství zkušený inkvizitor Jindřich František Boblig z Edelstadtu, který se angažoval právě při čarodějnických procesech ve Slezsku. Boblig byl prý až fanaticky přesvědčen o existenci čarodějnic a snažil se jich zbavit za každou cenu. Touha po majetku obětí údajně stála až na druhém místě. Hmotný majetek upálených navíc nekončil v Bobligových rukou, ale v držení majitelů panství, tedy knížete z Lichtenštejna a hraběnky z Galle. Inkvizitor však měl zajištěn stálý plat. 

Na Šumpersku zemřelo na hranici několik domnělých čarodějnic a čarodějníků. Mezi nimi třeba bohatý měšťan Kašpar Sattler i jeho manželka Marie Sattlerová, která se k čarodějnictví přiznala poměrně brzy, protože byla velmi vystrašená z mučení. Proto s ní také mohl inkvizitor docela snadno manipulovat a dostat z ní jména dalších čarodějnic a čarodějníků, která chtěl slyšet. Ve známém filmu Kladivo na čarodějnice Otakara Vávry z roku 1969 je tento průběh výslechů ukazován jako paralela k vykonstruovaným politickým procesům za komunistického režimu v 50. letech minulého století. 
 
Marie Sattlerová při výslechu označila za služebníka ďábla také rodinného přítele a děkana Kryštofa Aloise Lautnera. To se Bobligovi hodilo, protože Lautner s mučením zatčených nesouhlasil a byl odpůrcem čarodějnických procesů. Ty, které probíhaly ve Slezsku, se děkana osobně dotkly, protože Boblig poslal na hranici jeho tetu. A dne 18. září 1685 byl upálen také Lautner, po pěti letech věznění a mučení na Mírově a v Mohelnici. Lautner dlouho odolával mučení a odmítal se k čarodějnictví přiznat. Na jaře roku 1683 absolvoval bez doznání tři stupně tortury, což mělo svědčit o jeho nevině. Ovšem fanatický Boblig tvrdil, že překonat utrpení pomohl děkanovi ďábel, a je tedy jistě usvědčen z čarodějnictví. O rok později již Lautner kruté mučení nevydržel a přiznal se. 
 
Kryštof Alois Lautner je asi nejznámější obětí čarodějnických procesů. Narodil se někdy v roce 1622 v Šumperku, přesné datum jeho narození není známo. Ví se však, jak se jmenovali jeho rodiče – Zachariáš a Dorota Lautnerovi. O dětství Kryštofa Aloise Lautnera se také nedochovaly žádné zprávy. Studium absolvoval nejprve v Olomouci, dále v Landshutu v Bavorsku vystudoval teologii, ve Vídni právo a filosofii. Z roku 1656 pochází zpráva o jeho vysvěcení na kněze v Olomouci. V roce 1668 se stal v Šumperku děkanem. Podle dochovaných dobových záznamů byl děkan Lautner oblíbeným šumperským duchovním, který navíc vynikal v několika oborech. Uměl hrát na housle, vyznal se v astronomii, dle skladby jeho knihovny ovládal několik jazyků – češtinu, němčinu, italštinu a francouzštinu. Do dnešních dnů se dochoval seznam Lautnerových knih, který zahrnuje více než 300 položek širokého zaměření. Na dobu 17. století se jednalo o rozsáhlou knihovnu. Podle záznamů sepsaných po zatčení měl Lautner vlastnit také celkem 42 svazků „kacířské“ literatury, což mu v procesu jistě přitížilo.

Témata: Pálení čarodějnic Čarodějnictví